Autorka článku: Lucie, Femvie ambasadorka
Hormonální antikoncepci jsem začala brát na střední; braly ji všechny kamarádky a zdálo se to jako nejlepší řešení mých problémů. Najednou mě tolik netrápily menstruační bolesti, nebála jsem se nechtěného těhotenství během studia a gynekoložka o tom mluvila velmi dobře. I když zpětně si uvědomuji, že mi nikdy nevysvětlila, jak hormonální antikoncepce vlastně funguje.
„Chtěla jsem se naučit pracovat se svým cyklem a žít s ním v souladu.“
Když jsem po šesti letech antikoncepci vysadila, zapřísáhla jsem se, že už ji nikdy brát nebudu. Měla jsem v hlavě všechna rizika a děsilo mě to. Byla jsem v šoku z toho, kolik žen dobrovolně potlačuje přirozené pochody ve svém těle, aniž by uvědomovaly, jak hormonální antikoncepce funguje. Mnohé z nich třeba ani netuší, že krvácení během užívání hormonální antikoncepce není skutečná menstruace, ale tzv. pseudomenstruace – krvácení vyvolané poklesem hormonů.
Po vysazení jsem se chtěla naučit pracovat se svým cyklem a žít s ním v souladu. Bavilo mě zjišťovat si víc a víc o možnostech, jak dopřát svému tělu co nejlepší péči. Jenže měsíce plynuly a potíže s cyklem se stále zhoršovaly navzdory mému úsilí. Nevěděla jsem, co dělám špatně. A co hůř, ani lékaři mi nedokázali odpovědět na otázku, co se to se mnou děje a proč tolik trpím. Jediná navrhovaná řešení byla znovu hormonální antikoncepce, nebo těhotenství. Nechtěla jsem ani jedno, chtěla jsem porozumět svému tělu, ne ho znovu umlčet. Po velmi dlouhé a vyčerpávající cestě plné bagatelizace se konečně ukázala příčina – endometrióza.
|
Endometrióza je chronické zánětlivé onemocnění, při němž tkáň podobná děložní výstelce roste mimo děložní dutinu. Nesprávně umístěná tkáň stejně jako výstelka v děloze roste a sílí v průběhu menstruačního cyklu. To spouští zánětlivou reakci a často vede k nepříjemným příznakům, včetně chronické bolesti pánve. Endometrióza je v tuto chvíli onemocnění, na které neexistuje žádný lék. Léčba tedy spočívá v potlačování příznaků onemocnění a zkvalitnění života ženy. |
Po první laparoskopii jsem najela na striktní režim, do kterého jsem dávala svou plnou důvěru. Nabídku na hormonální léčbu jsem odmítla; věřila jsem, že když dám svému tělu všechno, co potřebuje, začne se uzdravovat.
Moje druhá laparoskopie měla za cíl odstranit všechna ložiska, viděla jsem v ní svůj odrazový můstek. Všechno špatné bude pryč, budu se o sebe starat, jak nejlépe umím, určitě bude líp…
„Přišla první menstruace po operaci a byl to masakr.“
Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Některá ložiska se nepodařilo odstranit, rekonvalescence byla extrémně náročná, měla jsem měsíc velmi omezenou bezezbytkovou dietu po resekci střeva a vrátily se mi úzkostné stavy. Sesypala jsem se jako domeček z karet. Z nemocnice jsem si odnesla gestagenní hormonální léčbu. Nejdřív jsem se zdráhala ji nasadit, ale nakonec jsem na doporučení lékaře souhlasila. Vydržela jsem ji brát jen týden, bylo mi hrozně zle od žaludku. Po téhle zkušenosti jsem do sebe nechtěla cpát nic dalšího.
Jenže pak přišla první menstruace po operaci a byl to opět masakr. Věřila jsem, že po odstranění většiny ložisek se všechno zlepší. Ale bylo to snad ještě horší než před zákrokem. A nejhorší na tom všem bylo, že právě z této jedné menstruace se mi vytvořil velký endometriom na vaječníku.
„Měla jsem pocit, že jsem selhala, že jsem si prostě nedokázala pomoct sama.“
Prožívala jsem jeden velký horor. V endocentru jsem si vyslechla prognózu, která mě vyděsila natolik, že jsem na další hormonální léčbu kývla. Tentokrát na klasickou pilulkovou, nasazenou v kontinuálním režimu.
Zprvu jsem měla pocit, že jsem selhala, že jsem si prostě nedokázala pomoct sama. Zároveň jsem si ale poprvé naplno připustila sílu téhle nemoci a začala jsem se na to celé dívat z jiného úhlu pohledu. Cítila jsem se silnější, protože jsem se dokázala otevřít další možnosti léčby. A s tím přišla i nová naděje, že třeba konečně bude lépe.
Pilulky mi nakonec ještě víc zhoršovala mé citlivé zažívání. Sedl mi ale vaginální kroužek, který také patří mezi kombinovanou formu hormonální antikoncepce. Jsem na této léčbě už rok a za tu dobu jsem si uvědomila, že hormonální antikoncepce určitě má mít své právoplatné místo v lékárnách, ale jako léčba. Nesouhlasím s tím, jak běžně se předepisuje bez dostatečného vysvětlení. Přijde mi znepokojující, že tolik žen užívá denně pilulku, aniž by věděly, jak funguje nebo jaká s sebou nese rizika.
Osobně jsem došla k názoru, že jakýkoliv lék si musím před nasazením položit na misky vah a zvážit přínosy a možná rizika. V případě endometriózy pro mě momentálně hormonální antikoncepce představuje menší zlo než endometrióza samotná. Časem se to může změnit, ale v tuto chvíli je tohle cesta, která mi dává největší smysl.
A proč vám tu o tom píšu? Protože si myslím, že o hormonální antikoncepci by se mělo více informovat, aby ji uživatelky braly vědomě.
Tento článek vychází z osobní zkušenosti autorky a neslouží jako lékařské doporučení. Pokud řešíte podobné potíže, poraďte se s kvalifikovaným zdravotnickým odborníkem. Každé tělo je jiné a potřebuje individuální přístup.
Hledáš prostor, kde můžeš otevřeně mluvit o ženském zdraví? Přidej se do naší nové facebookové komunity – místa pro sdílení zkušeností, porozumění vlastnímu tělu a vzájemnou podporu. Ať už řešíš endometriózu, PCOS, PMS nebo procházíš menopauzou, nejsi v tom sama. ❤️
Co si ještě přečíst:
